Zlatá geometrie
Série obrazů „Zlatá geometrie“ tematizuje jak bohatost – estetickou, sémenatickou i duchovní – gotického umění, tak současně poukazuje i na rozličné formy „ztrát“, které v důsledku psychologického a perceptuálního parametru „dobového oka“ nutně při vnímání historických maleb vznikají, tj. jinými slovy: nedokážeme plně vnímat gotické umění v plném jeho významovém poli, jelikož v gotice a jejím duchovně-recepčním sémantickém rámci nežijeme.
V ideovém pozadí Rathouského série leží rozpoznání disproporce mezi intelektuálními nároky, které v dnešní době na diváka kladou avantgardní či postmoderní umělecké styly a značně zploštělými způsoby vnímání gotické vizuality a gotického umění, které je redukováno převážně na pouhou estetizující atrakci.
Konkrétně se série vztahuje k dílu mistra Theodorica a jeho cyklu 129 dochovaných deskových maleb zasazených do interiéru kaple sv. Kříže Velké věže hradu Karlštejn. Rathouský ve 129 obrazech (jeden se z původních 130 nedochoval) neexhibuje mistrovskou polohu malby, ale pracuje s principem vizuální zkratky, zjednodušení a redukce původních výjevů do základních geometrických ploch. Jeho dekonstrukce původních maleb tak odkazuje na zkratkovitost vnímání, na deficit poučené či alespoň plně procítěné percepce vizuálních systémů v době digitálního věku, kdy rychlost vizuálních stimulů a toků nadále se zjednodušující se vizuální komunikace každodenního života exponenciálně akceleruje.
