Krištof Kintera

„Říkám jim kresby. Kdekoho to pojmenování zaskočí a zeptá se mě proč kresby? Kreslení přece vypadá jinak, tužkou, nebo něčím, ale tohle je spíš… Pro mě je to kresba, nejpřirozenější a nejpřímější forma práce a sdělení. Kreslím věcmi, které jsou kolem mě. Nacházím je, zakopávám o ně, svět mi je nabízí, nechodím pro ně složitou cestou… Rozkládám je a skládám k sobě. Snažím se být úsečný a výstižný, srozumitelný jako vzkaz vyškrábaný na záchodech v hospodě. Drzý se snažím být taky. Umění má zlobit, ne zdobit. Nemělo by to však býti hloupé, musí to být chytré! Je to forma jazyka, řeči a tu jsme si vymysleli, abychom se dorozuměli. Umění je také forma dorozumívání.“